Lux Æterna (stylizovaně LVX ÆTERNA) je francouzský experimentální film z roku 2019, který napsal, produkoval a režíroval Gaspar Noé. Snímek trvá zhruba 51 minut a v hlavních rolích hrají Charlotte Gainsbourg a Béatrice Dalle fiktivní verze sebe samých, kameru měl na starosti Benoît Debie. Film vznikl z popudu Anthonyho Vaccarella, uměleckého ředitele módního domu Yves Saint Laurent, a zařadil se do projektu Self, v jehož rámci různí umělci přetvářejí kolekce a ducha značky. Původně mělo jít o dvou až tříminutovou zakázku brandovaného obsahu pro Saint Laurent, která se ale rozrostla do téměř hodinového středometrážního snímku, trippy pohledu do zákulisí pomateného natáčení. Děj otevírá krátká montáž dokumentárních záběrů ve stylu dvacátých let zachycujících čarodějnický proces, načež se přesouvá k oběma herečkám, které se chystají natáčet film o čarodějnicích upalovaných na hranici a přitom rozmlouvají o filmovém zobrazení čarodějnic a o postavení žen na natáčení. Anarchická organizace, technické problémy a psychotické úlety pak natáčení postupně uvrhnou do chaosu čisté světelné záře. Noé zde mísí koláže starších filmů o čarodějnicích, dobové úvahy o moci a kontrole, dlouhé plynulé záběry prezentované v rozděleném obraze (split screen) a blikavou psychedelickou montáž. Film byl uveden v sekci Půlnočních projekcí na festivalu v Cannes 2019. Zadání reklamní povahy se tu tak zcela rozpouští v autorské filmové dílo, kde se značka stává spíše producentským rámcem a impulzem než předmětem propagace.




Lux Æterna (stylizovaně LVX ÆTERNA) je francouzský experimentální film z roku 2019, který napsal, produkoval a režíroval Gaspar Noé. Snímek trvá zhruba 51 minut a v hlavních rolích hrají Charlotte Gainsbourg a Béatrice Dalle fiktivní verze sebe samých, kameru měl na starosti Benoît Debie. Film vznikl z popudu Anthonyho Vaccarella, uměleckého ředitele módního domu Yves Saint Laurent, a zařadil se do projektu Self, v jehož rámci různí umělci přetvářejí kolekce a ducha značky. Původně mělo jít o dvou až tříminutovou zakázku brandovaného obsahu pro Saint Laurent, která se ale rozrostla do téměř hodinového středometrážního snímku, trippy pohledu do zákulisí pomateného natáčení. Děj otevírá krátká montáž dokumentárních záběrů ve stylu dvacátých let zachycujících čarodějnický proces, načež se přesouvá k oběma herečkám, které se chystají natáčet film o čarodějnicích upalovaných na hranici a přitom rozmlouvají o filmovém zobrazení čarodějnic a o postavení žen na natáčení. Anarchická organizace, technické problémy a psychotické úlety pak natáčení postupně uvrhnou do chaosu čisté světelné záře. Noé zde mísí koláže starších filmů o čarodějnicích, dobové úvahy o moci a kontrole, dlouhé plynulé záběry prezentované v rozděleném obraze (split screen) a blikavou psychedelickou montáž. Film byl uveden v sekci Půlnočních projekcí na festivalu v Cannes 2019. Zadání reklamní povahy se tu tak zcela rozpouští v autorské filmové dílo, kde se značka stává spíše producentským rámcem a impulzem než předmětem propagace.



