Specula Mundi je kolekce haute couture pro jaro/léto 2026, kterou pro módní dům Valentino vytvořil kreativní ředitel Alessandro Michele. Přehlídka proběhla 28. ledna 2026 třetího dne pařížského týdne haute couture v prostorách Tennis Club de Paris a šlo o Micheleho druhou couture přehlídku pro Valentino. Název Specula Mundi je latinský výraz, který lze přeložit jako „zrcadlo světa". Pro inscenaci přehlídky Michele oživil Kaiserpanorama, optické zařízení z přelomu 19. a 20. století, na něž ve svých textech odkazoval Walter Benjamin a jehož citátem se otevírají poznámky ke kolekci, šlo o kruhovou kabinu s řadou okének, jimiž až dvacet diváků současně nahlíželo na stereoskopicky se otáčející obraz. Hosté tak místo klasického mola nahlíželi malými okénky do válcovitých kabin a siluety kolekce objevovali jednotlivě, takřka v skrytu, což zpomalilo a fragmentovalo samotné dívání a postavilo do popředí řemeslné zpracování. Konceptuálně tak přehlídka usilovala o návrat k posvátnosti kontemplovaného obrazu a jeho jedinečnému vztahu ke každému divákovi. Show se zároveň nesla v duchu pocty zakladateli domu Valentinu Garavanimu, který zemřel 19. ledna 2026, jen pár dní před přehlídkou, úvodní voiceover přinesl do sálu jeho vlastní slova z dokumentu The Last Emperor. Estetika kolekce čerpá z nostalgie po zlaté éře filmu a hollywoodského glamouru, charakteristické jsou bohaté výšivky, dramatické pokrývky hlavy, výrazné doplňky s peřím a signální odstín Valentino Red. Prezentace kolekce se zde tedy neredukuje na předvedení oděvů v běžném sledu na molu, ale stává se samostatnou inscenovanou událostí o povaze pohledu, paměti a kontemplace, v níž je způsob ukazování stejně nosný jako kolekce sama.




Specula Mundi je kolekce haute couture pro jaro/léto 2026, kterou pro módní dům Valentino vytvořil kreativní ředitel Alessandro Michele. Přehlídka proběhla 28. ledna 2026 třetího dne pařížského týdne haute couture v prostorách Tennis Club de Paris a šlo o Micheleho druhou couture přehlídku pro Valentino. Název Specula Mundi je latinský výraz, který lze přeložit jako „zrcadlo světa". Pro inscenaci přehlídky Michele oživil Kaiserpanorama, optické zařízení z přelomu 19. a 20. století, na něž ve svých textech odkazoval Walter Benjamin a jehož citátem se otevírají poznámky ke kolekci, šlo o kruhovou kabinu s řadou okének, jimiž až dvacet diváků současně nahlíželo na stereoskopicky se otáčející obraz. Hosté tak místo klasického mola nahlíželi malými okénky do válcovitých kabin a siluety kolekce objevovali jednotlivě, takřka v skrytu, což zpomalilo a fragmentovalo samotné dívání a postavilo do popředí řemeslné zpracování. Konceptuálně tak přehlídka usilovala o návrat k posvátnosti kontemplovaného obrazu a jeho jedinečnému vztahu ke každému divákovi. Show se zároveň nesla v duchu pocty zakladateli domu Valentinu Garavanimu, který zemřel 19. ledna 2026, jen pár dní před přehlídkou, úvodní voiceover přinesl do sálu jeho vlastní slova z dokumentu The Last Emperor. Estetika kolekce čerpá z nostalgie po zlaté éře filmu a hollywoodského glamouru, charakteristické jsou bohaté výšivky, dramatické pokrývky hlavy, výrazné doplňky s peřím a signální odstín Valentino Red. Prezentace kolekce se zde tedy neredukuje na předvedení oděvů v běžném sledu na molu, ale stává se samostatnou inscenovanou událostí o povaze pohledu, paměti a kontemplace, v níž je způsob ukazování stejně nosný jako kolekce sama.



